close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Slipped away

4. května 2008 v 15:18 | Bereshka |  Jednodielky by B-Kay
Kroky vysokýho přibližně 18-ti letýho kluka se rozléhali stichlou bílou chodbou...bože,jak to tady jenom nesnášel.Nesnášel,bolelo jej chodit sem...chodit sem a vracet se pořád se stejnou správou pro mámu,která sem už chodit nemohla.Prostě nebyla tak silná jako její starší synek,kterej se ještě jakštakš držel.Dneska sem však jde z jinýho důvodu.Jde se rozloučit.
Protože už na zítra se rozhodli ukončit to dvou měsíční trápení celý rodiny a vlastně i jeho samotnýho.Už dva měsíce jenom ležel v komatu neschopen pohybu.Jeho nádherný oči se už dva měsíce nesmáli na své okolí.Jeho zářivej ůsměv už dva měsíce spal skrytej pod pokličkou ůnavy.Únava to však nebyla...
Tom smutně otevřel dveře jeho pokoje a potichu vklouzl dovnitř.Ani nevědel,proč potichu,bez tak by jej Bill neposlechl a jenom tak se neprobral...no on i tak celé ty dva měsíce doufal v to,že by se probudil...Dodnes nenašli toho chlápka,co tehdy řídil to auto.Možná ze strachu utekl,ale to ted bylo vedlejší.Nejhorší na tom bylo to,že jemu se nic nestalo zatím co jeho láska tady už dva měsíce jen nečinně ležela...Kdyby tehdy vědel,že když se s nim loučil,viděl jej v pořádku naposled,řekl by mu ty dvě slova.Jenom ty dvě jednoduchá slova,po kterých prahla Billova dušička.Vždycky chtěl od Toma slyšet jenom miluju tě.Nedočkal se...
Ted tady mohl jenom sedět na chladným rohu postele a držet jeho bílou studenou ruku ve své dlani.Kdyby tím mohl vdýchnout do jeho těla život,opětoval by ten svůj."Bille",lehká slova se vryla do chladných stěn nemocnice a dodávala jim teplo.Teplo,které nikdy neznali.Bylo to teplo lásky...To teplo vycházelo přímo z Tomova srdce.Nedokázal se smířit s tím,že už zítra jej odpojí od všech přístrojů a on už se navždy bude muset uspokojit jenom s vspomínkou na ty nádherné mandlové oči.Po tváři mu znova jako pokaždé,když byl u něj tekli slzy.Ted to však byli jiné slzy.Nedokázal se s ním loučit.Nechtěl...
Najednou však uviděl bílou ruku na své dlani,která pořád svírala Billovy ruce.Viděl dlan...dotek necítil.Zmateně zvedl svůj pohled,a vedle sebe uviděl Billa.Jenomže to nebyl jeho Bill!Byl to jenom jakoby Billův přízrak nebo tak něco.Celá postava byla v bílem odstínu,avšak Tomovy přišel pořád nádhernej.Nevědel,zdali spí,nebo bdí...Nevědel vůbec nic.A v tíéhle chvíli ani vědet nechtěl.Pomalounku natáhnul svou ruku a chtěl se jej dotknout,no jeho ruka jím jen přeletěla."Bille",špitl tiše a smutně vydechl.Postava lehce přikývla a poté se na něj mile usmála."Bude to takhle lepší Tome",zašeptal a podíval se na své ochablé tělo pokryto přístroji."Ne...to tedy nebude.Já tě chci spátky.Bille...prosím",naléhavě plakal a snažil se jej přimět k tomu,aby se probral."Tome...takhle by sme trpěli oba dva.Mělo se to stát.Nech to být.Nech je to zítra udělat",jeho hlas byl velice tenký a jemný,přesně jako Billův."Ne Bille.Ty to nesmíš vzdát.Už jenom kvůli mě.Bille prosím",naléhavě políbil studenou dlan,kterou svíral v těch svých."Prosím,neodcházej mi...musíš se vzbudit",špital a tulil se k ochablýmu tělu svýho dvojčete."Možná že by mě něco mohlo vzbudit Tome",zašeptal tiše přízrak a upíral na Toma své krásné i když poněkud bledé oči."Co?",zeptal se Tom přes pláč,který jím otřásal."Láska",zašeptal a zmizel..."Jak láska?Bille?Jaká láska?",tedka už ničemu nerozuměl.Ale hodiny jeho nadějí se krátily.Přemejšlel u Billa celou noc.Bylo mu tam krásně...i když jeho bratr jenom spal.Představoval si,že spolu spí v jeho postely zachumláni v přikrývce tak,jako ještě nedávno...
Hodiny ale neůprosně mizely,a u Billovy postele se scházela všechna jeho rodina.Byl čas...
Dokonce už přišel i lékař.Jenomže Toma nikde...
Ten chudáček nevědel,co má dělat.Byl zavřenej na toaletách a nedokázal vyjít.Stratí jej...nepříde na to,co po něm chtěl ten přízrak a stratí jej,i když má jeho záchranu takhle blízko...
Simone srdceryvně plakala u postele svýho mladšího synka a nedokázala se smiřit s tím,že o něj za malinkou chvilinku navždy přijde."Měli bychom začít",ozval se lékař a přistoupil k nástrojům,jež Billa doted drželi při životě.Jediné,co jej však mohlo skutečně udržet nažive,byla Tomova láska.Doktor už pomalu sahal na zásuvku,když jej najednou vyrušil Tomův výkřik."Ještě ne,prosím",zvískl a chtěl se tam rozběhnout,no Simone jej chytila."Broučku,spolu to zvládnem...Bill to nedokáže",plakala a svírala jej vnáručí."Ne",Tom se jí prudce vyškubl a přiběhl až k bratrově ochablý postavě."Ty mě tady nesmíš nechat Bille!",řekl s pevným hlasem,ačkoliv se mu po tváři kutáleli slzy."Nesmíš,protože tě miluju.Já tě šíleně miluju Bille,vstávej",vykřikl a poté rychle spojil své rty s těmi bratrovými.Líbal je,jemně je ochutnával,i když Bill nejevil známky spolupráce.Všichni kolem koukali,když najednou málem omdleli.Billův srdeční tep ochabl ...
..........................
"Neee!",vykřikl a prudce se posadil na postely."Černé vlasy jej poštěklili na hrudi a spod přikrývky vykukla Billova ustaraná tvář."Miláčku copak?",zašeptal Bill malinko rozespale."Bille,miluju tě.Miluju.Chci,abys to vědel.Miluju lásko",šeptal a naléhavě se k němu tulil.Bill se překvapeně usmál a sladce Toma políbil.Na tyhle slova čekal tak dlouho...
KONEC...
Měla sem holt smutnou náladu:(ale 1000 Meere to správí:) tak komentujte:),jestli se líbilo.Já totiž na jednodílky moc nejsem :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Urob click x))

x))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.