close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Interwiev s Tomom

9. dubna 2007 v 1:56 | Bereshka |  Časopisy
Tom je známý tím, že má prořízlou pusu a odpovídá na všechny otázka otevřeně a upřímně. Kvůli tomu jsme se snažili zjistit, proč kytarista Tokio Hotel odpovídá upřímně i na takové intimní otázky kolem lásky, přátelství nebo dokonce i smrti. Karty jsou vyloženy!
Řekni nám nejdřív trochu k novému albu... Je "Zimmer 483" podle tvého názoru více osobním než "Schrei"?
Ne, to si nemyslím. Pro mě jsou obě alba podobná, protože jsou hlavně inspirována našim vlastním životem a jak se cítíme v problémech, které se nám dějí. Ale nicméně jsou témata, kterých se dotýkáme v tomhle albu jiná. Od nahrání "Schrei" uplynuly dva roky a rozhodně se změnily naše pohledy na věci kolem. Nějaké písně na "Zimmer 483" mají co dočinění s těmihle dvěma bláznivými roky, které jsme zažili, s věcmi, které máme rádi, ale i s problémy, které nás otravují. Kromě toho "Zimmer 483" je víc hudebním a hlubším pro nás. Billův hlas se rozhodně zesílil od prvního alba, což mu dovoluje, používat více emocí. A já věřím tomu, že jsem se zlepšil jako muzikant. Během koncertů můžu líp zvládnout nějaké speciální akordy snadněji, než tomu bylo v minulosti.
Jsou pro tebe koncerty důvodem být vyděšený nebo je to zábava?
Trochu od obojího a to mám právě rád. Mám rád adrenalin před každým koncertem. Můžu si to říkat zas a znova, že tohle není poprvé a že to bude dobré - pokaždé panikařím.
Co se děje přesně po koncertě, když se vrátíte do zákulisí?
Většinou začínáme tím, že si dáváme čas na vyměření koncertu. Diskutujeme o tom, jak jsme hráli, způsob, jak publikum reagovalo, ale taky mluvíme o chybách, které možná byly technicky viděny. Potom jsou tu vždycky lidé, kteří nás navštíví v zákulisí. Můžou to být fanoušci, ale taky novináři, lidé z nahrávací společnosti nebo někdo z naší rodiny. Jedna věc je jistá - nikdy nejsme sami! (směje se)
Jak změnila sláva tvůj kontakt k lidem,nevíš, ale kdo tě chce poznat?
Musím uznat, že jsem se stal s úspěchem více podezřelý k lidem, které neznám a jednají jako bychom byli dobří přátelé. Je to tak, že hodně lidé, které potkáme a kteří se snaží dát s námi dohromady, hledají v tom svůj prospěch. A samozřejmě, nemluvím o fanoušcích, ale o těch, kteří chtějí profitovat díky naší slávě. Když jste upřímní, je kolem vás hodně pokrytectví. Ať máte přátelství nebo ne, ale neměli byste očekávat přátelství. Vždycky jsem si to myslel a nevidím žádný důvod, proč bych měl změnit svůj názor.
Vaše písně se často srovnávají s těžkými tématy a nějaké texty jdou daleko, že je tam dokonce i smrt. Je to v tvých myšlenkách?
Je to vždycky těžké být naživu bez přemýšlení o smrti, protože jsou tady problémy, které bohužel nemůžete odstrčit. Ale já jsem více optimistický a jestli se mě někdo zeptá, jestli jsem už přemýšlel o sebevraždě, tak je moje odpověď: ne. Ale, rád bych se tohohle tématu dotknul v jedné z našich písní. Hodně mladých lidí o tom přemýšlí a upřímně si nedokážu představit, jak bych mohl tak moc ztratit lásku k životu. No všichni máme problémy, ale jestli jste schopni nalézt sílu v tom, abyste to našli, tak budete silnější než předtím.
Pamatuješ na začátek jako muzikanta?
Vzpomínám, že Bill a já jsme byli velmi mladí, tak kolem věku šest nebo sedm, kdy jsme chtěli začít dělat muziku. Sledovali jsme v TV koncerty a užívali si legraci při imitování kapel. Potom Bill začal psát texty a já jsem o trochu později se začal učit hrát na kytaru. Měli jsme štěstí, že jsme vždycky dostávali kuráž od našich rodičů. Podporovali nás morálně i finančně. Protože můj nevlastní otec je taky kytarista, rozuměl naší vášni pro muziku a v to, že jednou se staneme profesionální kapelou. Když jsme měli náš první koncert, naši rodiče byli v první řadě a podporovali nás. Vozili naše nástroje ve svém autě a zpívali naše písně od srdce. Byli našimi prvními fanoušky a my bychom jim měli poděkovat za všechno, kam jsme se dostali a kým dneska jsme.
Jak rodiče reagují na všechny pomluvy, které jsou kolem?
Na začátku pokaždé volali, když o nás něco přečetli, a ptali se, jestli jsou ty pomluvy pravdivé. Ale dneska už se to tak často nestává. Vědí, že novináři často přehání. Jsou ty vytisklé ty nejšílenější věci, které začali jako malá anekdota a jsou tak změněny, že nakonec z nich zbudou samé lži. To je součást práce a tak už nedáváme pozornost všem příběhům, které o nás říkají.
S vydáním nového alba, budete hrát jeden koncert po druhém, což znamená, že se hodně nenaspíš v příštích měsících. Chybí ti někdy tvoje postel?
Jestli se rozhodnete pro tuhle práci, musíte přijmout malé, ale nezbytné trable jako být málo doma. Je pravda, že jsme v posledních týdnech spali hodně na hotelech než v našich postelích a že se to s propagací nového alba nezmění. Naštěstí máme vždycky kontakt s naší rodinou a nejbližšími přáteli během turné. To nám pomáhá, když se nám tak trochu stýská po domově. Ale život na turné má taky dobré stránky. Rádi potkáváme naše fanoušky a děláme koncerty po celém světě. V poslední době jsme cestovali skrz Evropu a je to jednoduše cool přijít na to, jak naše muzika překročila hranice. Není to tak zlé zůstat nějaké noci daleko od domova, když potkáváte všechny ty fanoušky.
Zdá se, že mluvíš velmi otevřeně a mluvíš o dobývání dívek. Jsi někdo, kdo má jeden vztah na jednu noc za druhým?
Musím uznat, že nemám v poslední době nějaké vztahy. A nebylo by to ani možné s životem naší kapely. Ale - oproti Billovi - nemám nic proti vztahům na jednu noc. Myslím si, že je to velmi vzrušující. Jsem někdo, kdo si chce užít každou chvíli a kdo bere do rukou příležitost, když mám prostě možnost se setkat. Ale to neznamená, že honím každou sukni, ale když se mi líbí holka na párty, tak se to může stát.
A když jsi na podiu, před tebou jsou stovky holek, které by dali všechno, aby s tebou na chvíli byly, jaké to je?
Vzhledem k tomu, čemu hodně fanoušků věří, můžeme vidět z podia, co se děje v publiku. Někdy se během koncertu stane, že poznám holku v první řadě a přímo na ni se usměju. Chci ji ukázat, že ji vidím. Když se potom potkáme znova po show a je mezi námi nějaká jiskra, může se stát, že ji budu svádět.
Tvůj vzhled je naprosto jiný než tvého bratra, ale můžeš vidět, stejně jako u tvého bratra, že se chceš nějak projevit svým oblečením. Má ten styl nějaký projev tvého charakteru?
Mohlo by se to říct. Nechal jsem si udělat tyhle vlasy před několika lety, kluci ze školy si ze mě dělali legraci. Potom jsem si dal vlasy narůst víc, abych ukázal svůj odpor a že mě to neotravuje. Dnes už jsou moje dredy skoro metr dlouhé a nehodlám si je ostříhat. Někdy mi trochu vadí, ale po tom všem bych si nedovedl mít holou hlavu.
Mluvíš o odporu - myslíš rebel. Potřebuješ se cítit odlišný od ostatních?
Nešel bych tak daleko, ale je pravda, že rád dělám věci, které jdou mimo normál. Rád dávám rozkazy, až někdy šokuji lidi kolem mě. Trochu provokace mě nikdy nerozhodilo a rád tak upřímně zůstanu.
Lidé o tobě mluví jako o osobě, která se nestará o následky a říká, co si myslí. Když odpovíš na otázku v interview, snažíš se odpovědět upřímně nebo provokuješ?
Jsem spíš upřímný. Když mi někdo položí otázku, odpovím jednoduše a přímo bez zacházení kolem. Může se stát, že přeháním, ale jenom z dobrého důvodu. Kdybychom pokaždé říkali pravdu, tak by interview byly velmi nudné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.